Poslední dobou mi i přes pokročilé filtrování e-mailů chodí všelijaké nabídky na zaručeně nejúžasnější dovolenou, nejlevnější oblečení ve městě nebo bezkonkurenčně největší nabídku elektroniky. Není třeba dodávat, že všechny zprávy s „nej“ v předmětu zprávy automaticky mažu. Chtěl bych se ale pozastavit nad smysluplností slevových portálů a jejich byznysem.

Je to rok, možná dva, kdy se i v Česku začaly šířit podobné portály a lákají na slevy všeho druhu. Nutno dodat, že původně vznikaly hlavně pro hromadné nákupy přímo od výrobce/dovozce, kdy se cena za zboží dala srazit i o několik tisíc. Dnešní pojetí slevových portálů je spíše úsměvné.

Velká část nabídek se týká služeb. Jenže každý živnostník nebo firma má svoji kapacitu, kterou dokáže uspokojit. Díky obrovskému rozmachu v poslední době přibývá stížností na zlevněné služby v restaurací nebo masážních salonech. Buď zkrátka nemají kapacitu pro lidi s vouchery, termíny jsou v nesmyslných hodinách, v nevyhovujících prostorech nebo se k takovým zákazníků chovají jako k druhořadým.

Byznys pseudo-slevo-webů se zakládá na principu „cokoliv chcete, to nabídneme (za patřičný obnos peněz)“. Firmy takto pro konečného zákazníka zlevní službu, ten zaplatí dejme tomu 50% z obvyklé ceny a zbylých 50% jde do kapsy slevoportálu. Slevoportál sežene zákazníka a vydělá. Horší je to s firmou… Když se k ní zákazník nevrátí, tak vyhodila peníze z okna. V opačném případě se jí pomalu vrací náklady na „kampaň“.

Vím, že je to IN, ale mnohým podnikatelům by stačilo vyjít před provozovnu nebo natiskout letáky a rozdat je po blízkém okolí. Nejlepší reklama je přece reference. Když člověk dělá něco dobře, tak se za ním budou lidé vždycky vracet.

Slevové portály jsou podle mě o zboží a služby na nich nemají co dělat. Je přece tolik způsobů, jak prezentovat svoje služby s menšími náklady, nemluvě o akcích pro stálé zákazníky.